Povídání o zoo
( čáp Zoo Praha,2019, foto Jitka Kopisová)
Kdo by nemiloval zologickou!
No, možná by se někdo našel,ale já mezi ně rozhodně nepatřím.
Byla jsem tam zrovna včera, úplně sama,jen s foťákem...
Bylo opravdu dost teplo,lidí tak akorát.
Přinesla jsem si plný foťák úžasných ( tedy aspoň pro mne úžasných ) fotografií.
Nedávno jsem si v antikvariátu sehnala báječnou knihu z roku 1937.
"Ze života zvířat v pražské zoo" Č.Charouz - Dr. Staněk
Je dost poničená,omšelá a voní takovou tou "knižní starobou".
Na začátku knihy je dokonce napsané věnování. Knihu dostal nějaký Jiříček k Vánocům, je tam totiž datum 24.12.1937.
Doporučuji sehnat. Nemám ji sice ještě přečtenou,ale prvních pár kapitol mne opravdu dost pobavilo. Kniha je psána pro nás už dosti lámanou češtinou,ale o to je kniha krásnější!
Moje oblíbená kapitola o životě Čápa bílého....
(Čáp Zoo Drážďany,2018, foto Jitka Kopisová)
Úryvek z knihy
"ZE ŽIVOTA ZVÍŘAT V PRAŽSKÉ ZOO"
Čáp bílý
... " Jak se začnou nalévat kočičky, vím, že se k nám čápi vrátí. Nedám tatínkovi pokoj , pokud mi nedovolí , abych si vypůjčil žebřík a vylezl na střechu ke komínu, kde má čáp hnízdo. Tatínek jim tam dal před deseti lety - to jsem ještě nebyl na světě - staré kolo od vozu , aby neměli s hnízdem tolik práce. Přes zimu jim vítr a sníh hnízdo obyčejně rozhází , loni je dokonce shodil. Hnízdo jim trochu spravíme, ale jen trochu, aby to nepoznali, a čekáme.Napřed přiletí starý samec, ten je větší než samička , a dává hnízdo do pořádku. Nosí v zobáku klacíky , drn, proutí , potom rákosí, kusy papíru ; i staré hadry na dvoře nám ukradne. Všechno to nosí na hnízdo, a když přiletí čápice, má už všechno připraveno. Čápice obyčejně není dost spokojena a několik dní hnízdo ještě opravuje sama. Starý čáp stojí na střeše jako stráž a dává pozor, aby ji nikdo nevyrušoval.
Asi v polovici dubna samice přestane lítat. To vím, že už sedí na vejcích. Loni měla čtyři. Sedí na nich skoro celý měsíc. Vím to dobře, protože jsem si to poznamenal v kalendáři. Ten celý měsíc se čáp nadře! Pane, pořád lítá od rybníka k hnízdu a od hnízda k rybníku. Nosí samičce žrádlo. Když se vylíhnou mladí, potom je mu lépe. Chvíli je hlídá maminka , chvíli tatínek. Nikdo z nich se nevrací do hnízda s prázdnou. Nosí dětem potravu. Ale nedávají ji mladým do zobáku, jako to dělají třebas pěnkavy. Staří vyvrhnou do hnízda ze žaludku červy a hmyz a mladí to musí sezobnout sami. Starším opeřeným mláďatům nosí rodiče již větší tvory.
Mláďata v hnízdě klečí a rozhlížejí se po obloze. Zdálky poznají , že se některý z rodičů vrací; klapou zobáky, rozpínají křídla a natahují krk.
Maminka na čápy hubuje, že prý nám nosí do domu nečistotu, ale tatínek je má rád. Říká, že do domu , kde jsou čápi, nikdy neuhodí hrom, a vůbec , že čápi přinášejí štěstí.
Vím, proč je maminka nemá ráda. Když mají čápi mladé, nosí jim do hnízda žáby, myši, krtky, malé zajíčky i hady. Někdy čáp dobře nemíří a hadi místo do hnízda padnou na střechu. Pak nám lezou do kuchyně a maminka se hadů tolik bojí! Já ne; chytím hada za krček a pak ať se kroutí! To se ví,zmiji bych za krk nechytil - tu já velmi dobře znám! "....
Čáp bílý není úplně typické zvíře ze zoo, většina z nás tam hledá asi větší exotiku...Ale o tom příště.
Náhledy fotografií ze složky Zologická zahrada Praha